Vesmírný konflikt

Obě části Bible – Starý i Nový zákon ukazují na existenci milujícího všemocného Boha. Pokud má Bible pravdu a skutečně existuje Bůh, který má tyto vlastnosti, jak je možné, že je kolem nás tolik utrpení, tragédií, válek a bolesti? Kde se vzalo ZLO, pokud hlavním charakterovým rysem Boha je LÁSKA? Svědčí existence zla o neexistenci Boha? Nebo je Bůh tyran, který dopouští zlo pro své pobavení? Nebo se snad Bůh lidem mstí? Nebo je příliš slabý, aby problém zla vyřešil? Nebo je to úplně jinak? Jaká je pravda a kde ji hledat?

Podle mého názoru není důvěryhodnější zdroj pravdivých odpovědí na tyto otázky než ten, který nám poskytuje Bible. Spolehlivostí této staré knihy a informací v ní obsažených se zabývám na jiném místě těchto stránek. Co tedy říká o původu zla Písmo?

Stvořil Bůh zlo?

Bible mluví na mnoha místech o Bohu jako o Stvořiteli všeho, co je (Neh 9,6). Vše, co stvořil, bylo dokonalé a dobré (Gn 1,31). Ve vesmíru vládl soulad, pokoj, důvěra. Mezi Stvořitelem i stvořenými bytostmi byla harmonie a láska.

Jedna ze stvořených bytostí měla význačné postavení. Tento vysoce postavený anděl byl „plný moudrosti, dokonale krásný“, byl „zářivým cherubem ochráncem“ Božího trůnu. Zjevně měl nádherný hlas a mohl vést nebeské sbory. (Ez 28,12.14)

Ezechiel pokračuje v jeho popisu v kapitole 28 v 15. verši:

…na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření…

Zde je řečeno, že i tento cherub ochránce byl stvořen jako bezúhonná – tj. dokonalá bytost. Bůh nestvořil ďábla, ale nádherného a dobrého cheruba. V povaze této nebeské bytosti však došlo k dramatickému zvratu...

…na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. (Ez 28,15)

Svoboda volby

V tomto verši je nám odhalen původ zla (hříchu). Cherub ochránce byl dokonalý, dokud se v něm neobjevila podlost. Bůh ji do něj nevložil, její vznik podnítil sám cherub. Jak se v něm mohla podlost objevit? Nemohl snad Bůh stvořit anděly a lidi neschopné vzpoury proti němu, neschopné hříchu?

Samozřejmě, že mohl. On utvořil hvězdy a planety obíhající po svých drahách, celý vesmír v jeho dokonalosti. Pro něho jako všemohoucího Stvořitele by to nebyl problém. Bůh však stvořil anděly a člověka jako svobodné bytosti a ne jako naprogramované roboty neschopné vlastního rozhodnutí. Jak jsem se už zmínil, Bůh je láska. A láska musí dát možnost říct ANO, musí však dát taky možnost říct NE. Bůh dal stvořeným bytostem svobodu volby. Mohli mu zůstat věrní nebo se vzbouřit. I cherub ochránce měl tuto volbu. Zvolil vzpouru. Ze "třpytivé hvězdy, syna jitřenky" (Iz 14,12) se stal satanem, tj. protivníkem, nepřítelem.

Každý z nás stojí před stejnou volbou. Jsme vyzváni:

…vyvolte si dnes, komu chcete sloužit… (Joz 24,15)

Vznik hříchu

Jak mohl v dokonalé bytosti vzniknout hřích? Najít důvod pro hřích znamená omluvit ho. Omluvit ho, znamená bránit ho. Existence hříchu by pak byla ospravedlněna. Bible dává dostatečné vysvětlení vzniku hříchu v cherubově srdci.

Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost… (Ez 28,17)

Byl pyšný na svou nádheru, na svou skvělost. Jeho přední postavení mezi nebeskými bytostmi mu stouplo do hlavy. Semínko hříchu bylo zaseto. Cherub ochránce začal toužit po ještě vyšším a lepším postavení. Chtěl se vyrovnat svému Stvořiteli. Byl přesvědčen, že si zaslouží být rovný Bohu.

A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit." (Iz 14,13-14)

Nakonec zašel satan tak daleko, že žádal svého Stvořitele, Ježíše Krista, aby se mu klaněl jako bohu. (Mat 4,8-9)

Válka v nebi

Padlý cherub, naplněn pýchou a pocitem vlastní vyjímečnosti a slávy, zasel mezi anděly v nebi nespokojenost, nesoulad a pochyby, což následně vedlo k otevřené vzpouře proti Bohu. Satan napadl Stvořitele a jeho charakter, pomluvil ho, začal o něm šířit polopravdy a lži, představil jej jako krutého, autoritativního a sobeckého tyrana. Podařilo se mu na svou stranu získat část andělů. Část andělů zůstala věrná Bohu a část andělů nevěděla, na kterou stranu se postavit. V nebi začala válka…

A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (Zj 12,7-9)

V těchto verších jsou zmíněni dva protivníci – Michael a drak. Víme, kdo je drak – je to padlý cherub ochránce (teď už satan) protože verš ze Zjevení 12,9 ho jasně identifikuje. Kdo je ale Michael? Protože je mu dáván titul archanděl, někteří věří, že to je anděl stejného postavení jako měl satan před svým pádem. Bible však ukazuje na to, že pozice vzbouřeného cheruba byla dána andělu Gabrielovi.

Jméno Michael je zmíněno u Daniele, Judy a ve Zjevení vždycky v kontextu velkého sporu mezi Bohem a satanem. Michael je tu uváděn jako vůdce armády andělů. Označení “archanděl” tak neoznačuje nejvyššího z andělů, ale jejich vůdce. Jméno Michael znamená “Ten, kdo je jako Bůh”. Jedině Ježíš Kristus jako Syn Boží má nárok na toto označení.

To, že Ježíš je velitelem Hospodinova zástupu potvrzuje např. text v Joz 5,13-15:

Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: "Patříš k nám nebo k našim protivníkům?" Odvětil: "Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel." I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: "Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?" Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: "Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté." A Jozue tak učinil.

Jozue se setkává s velitelem Hospodinova zástupu a padá tváří k zemi, klaní se mu. Bible jasně učí, že takové uctívání náleží pouze Bohu, ne andělům.

...A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!" (Zj 22,8-9)

Spor, který zasáhl celý vesmír, je tedy sporem mezi Stvořitelem všech věcí a satanem, cherubem, který se proti Bohu vzbouřil, protože si nárokoval rovné postavení s Kristem v jeho slávě a odmítl se podřídit jeho autoritě a vládě.

Proč Bůh satana nezničil?

Ve vesmíru vypukla válka, do které byl později každý z nás zatažen, ať se nám to líbí nebo ne. Proč tomu Bůh nepředešel a nezlikvidoval vůdce vzbouřenců hned na začátku?

Satan napadl Boží charakter a způsob jeho vlády. Kdyby byl Bůh despotickým vládcem za jakého ho satan označil, jistě by byl svého nepřítele zničil hned a bez odkladů. Boží charakter se však vyznačuje spravedlností a láskou. Dal tedy satanovi možnost dokázat jeho tvrzení. Poskytl prostor a čas jeho působení, aby se prokázalo, na čí straně je pravda.

Svědčí způsob, kterým Bůh se vzbouřeným cherubem jednal, o Boží slabosti nebo síle?

Kdyby Bůh satana bez okolků zničil, dokázal by tím, že od stvořených bytostí vyžaduje slepou poslušnost. Zůstaly by pochyby, jestli satan neměl přece jen pravdu. Jeho likvidací by vliv svůdce nebyl zcela vymazán, ani duch vzpoury by zcela nezmizel. Stvořené bytosti by mohly sloužit Bohu ze strachu a ne z lásky.

Způsob, kterým se Bůh zachoval dokazuje, že respektuje svobodu a že je pro něj důležitá pravda a láska. To svědčí o jeho síle.

Pro dobro celého vesmíru po nekonečné věky se musely plně projevit důsledky satanovy vzpoury. Tak mohou být jeho obvinění vůči Boží vládě viděny ve správném světle. Všechny stvořené bytosti mohou poznat, na čí straně je pravda. Jedině tak budou navždy odstraněny jakékoliv pochyby týkající se Božího charakteru, jeho spravedlnosti, milosrdenství a neměnnosti jeho zákona. Tento způsob řešení velkého sporu vyžaduje čas a přináší s sebou utrpení a bolest (automaticky obsažené ve zle). Je to však jediná cesta, jak nastolit ve vesmíru trvalý mír.

Hřích musel projevit svou hrůznou podstatu. Bude však nakonec zničen spolu se svým původcem a s těmi, kdo se přikloní na jeho stranu.

...Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří. Všude mezi lidmi, kde tě znají, strnou nad tebou v úděsu, staneš se odstrašujícím příkladem, zanikneš navěky."(Ez 28,18-19)

Zničení satana a jeho stoupenců není Boží mstou. Smrt je totiž přirozeným důsledkem hříchu. Hřích je možno definovat jako narušení vztahu s Bohem. A jelikož Bůh je jediným zdrojem života ve vesmíru, ten, kdo toto životodárné spojení přeruší, umírá. Když odpojíme žárovku od zdroje energie, zhasne...

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6,23)

Hlavní bitevní pole

A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (Zj 12,9)

Satan a jeho stoupenci byli z nebe svrženi na nově stvořenou Zemi. Zde jim Bůh dal prostor pro jejich působení. A na Zemi zaznamenal padlý cherub úspěch. Podařilo se mu svést člověka ke vzpouře proti Stvořiteli a tím se lidé dostali pod satanovu nadvládu. Naše planeta se stala centrem vzpoury proti Bohu a hlavním bitevním polem vesmírného konfliktu. Právě zde satan ukazuje způsob svého vládnutí, právě zde se projevují jeho důsledky. Satan se stal bohem planety Země...

Bůh tohoto světa (satan) oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2Kor 4,4)

Více o boji, který probíhá na této planetě již 6000 let, o šancích lidstva na přežití a na vymanění se ze satanových spárů bude v dalším článku nazvaném Bitevní pole – planeta Země.

Jak velký spor mezi Bohem a satanem dopadne?

Boj mezi dobrem a zlem není bojem mezi rovnocennými protivníky. Je to zápas mezi Stvořitelem a stvořenou bytostí. Dnes je jasné, na čí straně je pravda.

Rozhodující bitva je už za námi. Proběhla na naší planetě již před téměř 2000 lety. V ní obě strany konfliktu jasně projevily svou povahu. Bůh přišel na náš svět v těle člověka, přišel, aby zachránil padlé lidstvo, aby zřetelně projevil svůj charakter. On – Stvořitel všeho se snížil na naši úroveň. Žil zde bezhříšným životem, dělal vše pro záchranu lidí. Vzal dokonce na sebe naše hříchy a zaplatil za ně svou smrtí. Zemřel, abychom my mohli žít. Jak jasněji lze projevit lásku i spravedlnost?

I satan v dějinách své pozemské vlády zřetelně projevil povahu své vzpoury. Vše vyvrcholilo jeho snahou o ponížení a zničení vtěleného Boha – Ježíše Krista. Nakonec jej ve své nenávisti a zuřivosti prostřednictvím lidí ukřižoval. Tato událost však nebyla satanovým vítězstvím, ale prohrou. Při ukřižování se jasně ukázal charakter Stvořitele i charakter vzbouřeného cheruba. Nyní je pravda všem nebeským bytostem zřejmá. Boj mezi dobrem a zlem je tedy rozhodnut. Vítěz je znám. Boží charakter byl obhájen.

Proč se ještě bojuje?

Vítěz ve velkém sporu je jasný. O co se tedy ještě bojuje? Na co Bůh ještě čeká?

Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2Pt 3,9)

Bojuje se o tebe a o mně. Bůh čeká na to, až se ty i já rozhodneme, na kterou stranu se přidáme. Ale pozor, lhůta pro rozhodnutí je časově omezená. Bůh již brzy ukončí existenci hříchu ve vesmíru.

Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55,6)

Bůh nám dává možnost posoudit skutečnosti, které předložil ve svém Slově a které můžeme vidět kolem sebe. Nechce, abychom mu slepě důvěřovali. Chce od nás rozumné logické rozhodnutí, které je založeno na důkladném zvážení předložených důkazů. Chce nám dát správné informace jako základ našeho rozhodnutí a přeje si, abychom brali vážně svobodu volby, kterou nám dává.

Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete... Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo... (Dt 30,15-19)

Bůh nás miluje a chce nás zachránit. Uznává však naši svobodnou vůli. Můžeme si vybrat mezi dvěma diametrálně odlišnými alternativami. A Bůh nám ve svém slově představuje i důsledky naší volby. Není možné zůstat neutrální. Pokud nezvolíme Boží stranu, jsme automaticky na straně odpůrce. Pro toto životně důležité rozhodnutí potřebujeme seriózní informace, které můžeme najít jedině v Božím Slově.

Satan prohrál a čeká jej i jeho stoupence zánik.

A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,15)

Bůh je vítěz. Pro ty, kteří jsou na jeho straně je připraven věčný život na nové zemi, kde už nebude zlo, bolest, trápení, nemoci ani smrt.

A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." (Zj 21,3-5)

Já už jsem si vybral, komu budu věřit. Vybral jsem si, koho budu následovat.

Na čí stranu se postavíš ty?