Kdo jsem já, že se Pán celého vesmíru o mě zajímá, že mě zná jménem, že cítí mou bolest? Kdo jsem já, že Stvořitel světa podstoupil smrt na kříži, aby mě zachránil? Jsem jen pára ve větru, dnes jsem tady a zítra pryč. Bůh však přesto slyší můj hlas, když k němu volám, přesto mě pozvedá, když padám...
Kdo jsem já, že se Pán celého vesmíru o mě zajímá, že mě zná jménem, že cítí mou bolest? Kdo jsem já, že Stvořitel světa podstoupil smrt na kříži, aby mě zachránil? Jsem jen pára ve větru, dnes jsem tady a zítra pryč. Bůh však přesto slyší můj hlas, když k němu volám, přesto mě pozvedá, když padám. Miluje mě natolik, že chce se mnou strávit věčnost...
Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 8,38-39)
Přesto je na mě, abych se rozhodl, zda Boží nabídku záchrany přijmu, nebo ji nechám ležet ladem...
Věnujeme pozornost lidem kolem nás? Dokážeme citlivě reagovat na jejich touhu poznat smysl života, pocítit pravou lásku a získat naději do budoucnosti? Jsme ochotní a schopní seznámit je s tím, kdo jediný dokáže tyto jejich potřeby opravdově naplnit? Nebrání nám nějaké předsudky v tom, abychom jim ukázali správný směr?
Komu můžeme být vděční za krásnou přírodu, která nás obklopuje? Zaslouží náš obdiv a úctu slepá náhoda a miliardy let nebo můžeme za veškerou nádheru i naši existenci děkovat úžasnému Bohu, který vše stvořil? K jakému závěru dojdeme, pokud se budeme kolem sebe dívat s otevřeným srdcem a myslí?
Když byl Mark Schultz vedoucím mládeže, prožíval se svěřenými dětmi jejich radosti i starosti, vzestupy i pády. Když byla u jednoho chlapce z mládeže diagnostikována leukémie, stal se Mark součástí života rodiny, která nevěděla, zda nepřijde o syna. Slyší Bůh modlitby zoufalých rodičů? Může jejich syna uzdravit?