NeuveritelnaOdhaleni.cz
Socha Jan Pavel II.

Retuňk proti Antikristu a svodům jeho - J. A. Komenský

Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?

29. Napomenutí k rodičům evanjelickým

Návěští také dáti jsem umínil vám, ó rodičové, a ukázati, že většího pozoru u vychovávání dítek k bázni boží potřebí jest, nežli jakž se to od mnohých děje. Svědek zajisté toho jest Bůh, že nejedni nešetrností svou vlastní své dítky zavodíte, a sami pravdy boží se přídržejíce, jim k antikristství napomáháte. Což nejedním způsobem se děje.

Předně, když jim zmládi příliš folkujete a k lhostejnosti a stkvostnosti života vedete: takže učí se a zvykají sobě hned zmládi po vnadách libostí tělesných se pouštěti. Odkudž i když zrostou, nic jiného hledati neumějí, než což břichu se hodí aneb ku pýše slouží: a kdež se ty věci naskýtají, tam se táhnou. K tomu, aby dítky vaše začátky svého náboženství dobře uměly a hned z malička boží věci do úst a do srdcí braly, nemnohých o to jest péče: ježtoť to nejpředněji náleželo, poněvadž dítky dar boží jsou, aby od rodičů k Bohu zase nejpředněji vedeny byly.

Tuto pak v jiných, zevnitřních, k tělu přináležejících věcech pilné jest cvičení mládeže: pobožnost pak aby v ně, dokudž jsou mladí výstřelkové, štěpována byla, nic se na to nemyslí. Odkudž přichází na to, že když zmládi jim pobožnost v mysl dobře uvedena není, snadně i z toho vypáchnou, což se tak běžně nabylo. Ovšem pak zavodíte nešťastně dítky své, kteříž pro dojití nějakého uměníčka literního do škol nepřátelských, zvláště jezuitských, mezi to přechytré a zpronevěřilé pokolení je obracíte, nesoudíc toho, ubozí, že o duši více se vám starati náleželo nežli o tělo dítek svých: a větší péče že býti má o umění nebeské nežli časné to a zemské.

Říkají někteří a tím sebe i jiných odbývají: „Já syna svého tam nedávám příčinou náboženství, než příčinou učení: náboženství jsem jemu zapověděl a zapovídám." Ježto slušelo mysliti, že v tak veliké věci nebezpečno jest opovážiti se a pro dojití věci menší větší všanc sázeti že nebývá moudrého člověka povaha. Snadněť se a velmi spěšně srdce mladého zlé přichytí, zvláště pak Antikristovy slibné věci snadně mysl neosvícenou a nepovědomou jímají: poněvadž všecky jejich věci jsou zlatý ten koflík třpytící se a blyštící na odivu všechněm, z něhož pijí a tráví se národové, jehož blesk snadně takovou mladou mysl k sobě přivábí, a když z koflíka ohavností píti se počne, již opojení jedno za druhým přichází, až i do konce člověk Antikristovými věcmi zmámen bývá.

A protož nebezpečný boj obmýšlíte dítkám svým, kdož je koli příčinou latiny a jiného literního umění nepřátelům umítáte, právě jich tam, kdež lovcové ti čihadla svá mají, podávajíce. Ježto zdaž i to umění mezi nimi tak jest veliké? K oku oni všecky své věci strojí, aby více při nich býti se zdálo, nežli jest. A zdaž i tuto příčin není v školách strany druhé? Zvláště pak (povím, což vpravdě smýšlím) v školách bratrských, kterýchž ač nemnoho a nevelikých mají: avšak pokudž toho povědom jsem, nejpředněji v pobožnosti mládež cvičí a bázeň boží hned zmládi v ně uvodí. Což vpravdě jest největšímu umění učiti a hned nebeskou moudrost v mládež uvoditi. K nabývání zevnitřního literního umění není-liť v školách našich pod obojí tak jako tamto příčin vždyť jsou, a kdyby i v té částce aneb patronu škol aneb učitelů školních větší byla pilnost, věrnost a práce, nic by tuto mládeži křesťanské se nedostávalo k nabývání šlechetnosti všelijaké.

Ještě býváte dítkám svým vrtkavosti příčinou i neopatrným o náboženství mluvením, církví evanjelitských pro nedokonalosti nějaké haněním, kněží jejich zlehčováním: papežských pak věcí v ledčems neopatrně schvalováním. V mysli mladé ustrne ledcos a ne tak snadně vymizí, jisté jest. Nadto ještě obmýšlíte zlé dítkám svým, kteříž je, když poodrostají, k službám a ke dvorům lidí Antikristovými bludy pojatých obracíte: kdež i vnady rozličné i nabádání každodenní mívajíce, přicházejí k zvrtkání. Nebezpečnoť jistě jest zajíci mezi chrty, ba i jelenu, ačkoli rohy má a od sebe odháněti umí. Jistéť jest, že dostávajícímu se v takové příčiny nastává boj: než půjde-li za bojem vítězství, nejisté jest, byť on i utvrzený se zdál.

A tak tedy jisté nebezpečenství s nejistou nadějí jim obmyslíte. K tomu nařád takměř nyní se děje mezi povýšenými, že vysílajíce syny své do zemí cizích pro shlédnutí krajin, lidí a obyčejů, na větším díle do Vlach a jiných zemí, kdež vrch jest modlářství Antikristova, je vysílají, a třebas nad nimi ještě ani vůdce a strážce, kterýž by je retoval, nevystavíce, než k jiným, již prve v bludích ohřiženým, je připojujíce. Ach neopatrnost a nešetrnost!

Mimo to, manželstvími zaplétáte často mnozí sebe i dítky své, odporné v náboženství za manžely neb manželky sobě neb dítkám svým berouce. Nebo že skrze taková manželství mnozí na zmatky u víře přicházeli, více jest příkladů, nežli aby o tom mluviti potřebí bylo.

Naposledy dotknu i toho, že neopatrně činí rodičové, kteříž umírati majíce, dítkám svým za poručníky a opatrovatele lidi náboženství toho odporného představují a jako v moc jim dávají. Kteříž jak vésti obyčej mají takovou sobě v moc uvedenou mládež, příkladové ať o tom mluví.

Ó rodičové, jak budete činiti počet z dítek svých učiniteli jejich? Nebo jisti tím buďte, že i Bůh, soudce spravedlivý, toho od vás vyhledávati bude, jak jste jemu věrně chovali ty vám svěřené klenoty: i ony samy na vás, kdož jste je koli zavedli nešetrností svou, před soudnou stolicí Kristovou naříkati a vás viniti budou, že vaší příčinou k zahynutí jim napomoženo. Viziž tedy každý a pozor měj, jak by i sám bezpečen byl, i jiných nebezpečenství nebyl příčinou.

Nahoru