NeuveritelnaOdhaleni.cz

Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Na základě čeho dokázal rozpoznat pravdu od lži, pravé biblické učení od bludů a pověr? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?

I když knihu Retuňk proti Antikristu a svodům jeho napsal J. A. Komenský před téměř čtyřmi sty lety (1617-1618), rozhodně stojí za přečtení. Může být velkou pomocí těm, kteří se chtějí držet biblické pravdy a vyvarovat se podivného křesťansko-pohanského mixu bludů a pověr, kterým se satan snaží svést lidi ze správné cesty...

Komenský: Retuňk proti Antikristu a svodům jeho

kteříž v zarmoucených těchto časích mnohým k zahynutí nešťastně se rozmáhají, a nejedněch od víry odstupování se děje, těm, kdož by duše své retovati a před zahynutím vystřáhnouti dáti chtěli, podaný od jednoho z milovníků Ježíše Krista.

Pořádek kapitol:

K čtoucímu napomenutí

01. Naříkání nad vrtkavostí lidskou a snadností k oblíbení bludu a svodu

02. O příčinách nynějšího mnohých od svatého evanjelium odstupování

03. Podlé čeho jednomu každému, i nejhloupějšímu, papežské náboženství podezřelé býti může

04. Že Písmo svaté jest základem víry a náboženství, ne církev, a že Písma šetřiti musí, kdož náboženství vyrozuměti chce

05. Že církev blouditi může a že pod papežem římským víc než kdy v světě zbloudila a bloudí ještě

06. Že čímž papežovi nachlebníci evanjelickou stranu hyzdí, nic není

07. Že se římané starožitností daremně prochloubají

08. Že náboženství papežovo spletené jest z křesťanského, židovského, pohanského náboženství, a zvláště také z smyslů starých, od církve potupených kacířů zlípané

09. Co se o svornosti a stálosti římanů smejšleti má

10. Že církev římská není katolická

11. Že množství následovníků církve římské není dostatečným znamením pravé církve

12. O štěstí a prospěchu církve římské

13. O chloubě papeženců, kterouž sobě berou z epištoly svatého Pavla k Římanům psané

14. Že papežové od Krista a apoštolů sukcesí aneb posloupnosti nemají

15. Že římská církev od Petra a na Petru založená není, totiž že Petr biskupství římského nezačal, ani v Římě jak živ nebyl

16. Že papež Petrův náměstek není a k němu žádné podobnosti nemá, ani v učení, ani v životu

17. Že náramně všetečná věc jest, kterouž papež na sebe bere, že se plnomocným vikariem božím v světě vyhlašuje

18. Že papež té své nade všemi moci z Písma provésti nemůže, a tak že jí od Boha sobě dané nemá

19. Že papež ukázati nemůž, aby od církve k tomu, čímž se dělá, řádně zvolen byl

20. Jakými cestami k tomu přišlo, že římský biskup takové moci a slávy v církvi dosáhl, pravdivé ponavržení

21. Že papež římský jest veliký ten Antikrist a svůdce světa

22. Že čímž hájí papeže a od něho nářek antikristství odhánějí, nic neprospívá

23. Jak nebezpečno jest Antikrista se přidržeti

24. Napomenutí k těm křesťanům, kteříž ještě římského svůdce se přídržejí

25. Napomenutí těm, kteříž buď z přelstění, aneb přinucení cestu svatého evanjelium opustivše, k Antikristu se připojili

26. Napomenutí ke všechněm evanjelia svatého se přídržejícím

27. Naučení těm, kteříž libá pokušení od Antikrista snášejí

28. Naučení těm, kteříž by v protivenství pro pravdu postaveni byli

29. Napomenutí k rodičům evanjelickým

30. Napomenutí k služebníkům církví evanjelistských

31. Napomenutí k vrchnostem křesťanským

32. Promluvení k jezuitům a jiným církve římské služebníkům

Zavírka