Stvoření člověka (Genesis 1-2)

^{Gn 1,26}I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."

²⁷Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

²⁸A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." ²⁹Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

³¹Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

(...)

^{Gn 2,7}I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem (duší živou – BKR).

⁸A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. ⁹Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

¹⁵Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. ¹⁶A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. ¹⁷Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti (smrtí umřeš – BKR)."

¹⁸I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou (pomoc jako jeho protějšek – CSP)." ¹⁹Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. ²⁰Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná (pomoc jako jeho protějšek – CSP).

²¹I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. ²²A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. ²³Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." ²⁴Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. ²⁵Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

(Český ekumenický překlad, v závorkách jsou kurzívou uvedeny přesnější překlady některých částí textu – BKR – Bible kralická, CSP – Český studijní překlad)

S nalezením Genesis 1-2 v jiných překladech mohou pomoci odkazy na stránce Bible online.

Několik poznámek na okraj (nemusíte číst )

V záznamu o stvoření světa, který nacházíme v 1. kapitole Bible, se dozvídáme, že Bůh stvořil člověka v průběhu šestého dne stvořitelského týdne. Nenacházíme zde žádnou oporu pro názor, že se člověk vyvinul z nižších druhů, ani pro názor, že trvalo miliony let, než se člověk stal člověkem. Šestého dne, který neměl více jak 24 hodin (viz Stvoření světa), Bůh učinil člověka podle své podoby, stvořil ho, „aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27)

Na konci šestého dne Bůh své stvoření hodnotil jako „velmi dobré“ (Gn 1,31). Stejně jako u ostatních Božích tvorů, ani u člověka nebyl potřeba žádný další vývoj, žádná evoluce. Byl stvořen dokonalý. Člověk navíc převyšoval zvířata, ryby a ptáky tím, že byl stvořen k Božímu obrazu.

V čem se člověk podobal Bohu? Nedokážu posoudit, jak dalece se člověk podobal svému Tvůrci po fyzické stránce, ale určitě tam byla podobnost v duševní oblasti. Schopnost milovat, možnost svobodně se rozhodovat, myslet, mluvit, tvořit… V žádném případě však z toho nevyplývá, že by člověk byl bohem. Byli jsme sice stvořeni k Božímu obrazu, ale stále jsme pouhým stvořením a se svým Stvořitelem se nemůžeme měřit. Určitých atributů, které náležejí Bohu prostě nedosahujeme. Nejsme nesmrtelní, vševědoucí, všemohoucí…

Může vyvstat otázka, proč nás vlastně Bůh stvořil. Co ho k tomu vedlo? V Bibli je napsáno, že „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). A láska nechce být sama. Bůh chtěl někoho milovat a toužil po opětování své lásky. Proto nás stvořil. Z lásky. Dal nám také svobodnou vůli, abychom se mohli svobodně rozhodnout, jestli jeho lásku budeme opětovat. Aby láska byla láskou, musí mít možnost říci „ano“, ale také možnost říci „ne“. Nebyli jsme tedy stvořeni jako roboti naprogramovaní projevovat lásku svému Stvořiteli, ale jako svobodné bytosti, jejichž případná láska je opravdová. Bůh stvořil člověka, aby s ním mohl být, aby s ním mohl budovat vztah, aby se s ním mohl radovat… Boží motivací pro stvoření člověka byla láska.

Bůh svěřil člověku vládu nad ostatním jeho stvořením. Lidé si měli podmanit Zemi a panovat nad pozemskými živočichy a rostlinami. Neznamenalo to však, že je mají využívat pro vlastní sobecké potřeby, že mají Zemi drancovat. Panování se v Božím chápání vyznačuje starostlivou péčí, ochranou, službou. Člověk měl (a dosud má) o ostatní Boží stvoření s láskou pečovat. Měl se starat o nádhernou zahradu, do které ho Bůh postavil, zvelebovat ji a rozšiřovat po celé Zemi. Samozřejmě tento úkol neznamenal ubíjející dřinu, ale radostnou a naplňující práci, která přinášela potěšení. Problémy s plevelem a získávání chleba v potu tváře přišly až jako důsledek narušení vztahu s Bohem (Gn 3,17-19). Ale o tom příště.

V Genesis 1,29 se dozvídáme, jakou stravu Bůh při stvoření člověku určil.

Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

Je logické, že se člověk v rajské zahradě neživil masem. Už proto, že před pádem do hříchu neexistovala smrt (Řím 6,23). Jsem si ale jistý, že člověk nijak nestrádal. Bůh dal člověku to nejlepší. Tak pestrou stravu, jakou měli lidé v ráji si ani nedovedeme představit.

Změna ve složení jídelníčku byla Bohem povolená až po potopě (Gn 9,3-4). Později Bůh učil svůj lid, že „je nutno rozlišovat mezi nečistým a čistým, mezi živočichy, kteří se smějí jíst, a těmi, kteří se jíst nesmějí.“ (Lv 11,47) Návod na rozpoznání čistých a nečistých zvířat můžeme najít v Lv 11, rozdíl mezi nimi však znal už Noe (Gn 7,2). Bůh ví, co je pro nás dobré a co ne. Vždyť nás stvořil…

V Genesis 2 je psáno o tom, že na stvoření člověka si Bůh dal obzvlášť záležet. Zatímco ostatní tvory učinil svým slovem, člověka vytvořil svýma rukama z prachu země. Přesto, že byl člověk učiněn z obyčejného materiálu, v Božích očích má obrovskou hodnotu. Je to dáno tím, že Bůh člověka miluje. Miluje ho tak moc, že jeho život vyvážil životem svého jediného Syna (J 3,16).

Poté co Bůh člověka zformoval z prachu země, vdechl mu do chřípí dech života. Tak se stal člověk „duší živou“ (BKR).

Z této zprávy můžeme pochopit, že člověk nemá nesmrtelnou duši. Adam nemá nesmrtelnou duši, ale stává se duší živou (1Kor 15,45) poté, co Bůh do jeho těla vdechl dech života. Když se dech života vrací k Bohu, který ho dal, člověk (duše živá) umírá (Ž 104,29; Kaz 12,7). (Více se můžete dozvědět v článku Smrt… Co bude potom?)

Lidé byli postaveni do nádherné zahrady se spoustou stromů s výborným ovocem. V této zahradě, kterou pro ně Bůh připravil, byl také strom života a strom poznání dobrého a zlého. Ovoce ze stromu života lidé jedli, aby mohli žít věčně. Ale proč byl v zahradě i strom poznání dobrého a zlého, ze kterého Bůh zakázal jíst? Proč měla být důsledkem snězení jeho ovoce smrt?

Tento strom lidem zajišťoval možnost svobodné volby. Volby, na kterou stranu se postaví ve vesmírném sporu mezi dobrem a zlem. (Více příště nebo v článcích Vesmírný konflikt a Bitevní pole – planeta Země)

V Genesis 2,18 můžeme číst zajímavá Boží slova: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Tak jak to tedy je? Byl člověk stvořen dokonalý, nebo Bůh na něco zapomněl? Všiml si Bůh až dodatečně, že člověka stvořil jako společenskou bytost a že potřebuje sobě rovného partnera?

Vím jistě, že Bůh na tuto skutečnost nezapomněl. Chtěl však, aby si Adam uvědomil potřebu partnerky, aby mohl tento Boží dar náležitě ocenit. Proto nechal člověka pojmenovávat zvířata, aby si uvědomil, že tito tvorové jsou v párech, kdežto on je sám. Vyvolalo to v jeho srdci touhu, kterou Bůh následně naplnil. Jak můžeme číst v Genesis 2,23, Adam byl ženou naprosto uchvácen. Musela být nádherná. Navíc pochopil, že je jeho součástí, že patří k sobě.

To nám potvrzuje i verš z Genesis 1,27 – člověk byl stvořen jako muž a žena. Muž bez ženy je ochuzen - jako by mu scházela část jeho těla. Totéž samozřejmě platí i pro ženu bez muže.

Bůh učinil ženu, aby byla muži „pomocí jemu rovnou“. Znamená to, že žena měla muži posluhovat? V hebrejštině je na tomto místě slovo, označující protějšek, někoho, kdo je jiný než muž, někoho, kdo ho bude doplňovat (viz Český studijní překlad). Jejich rovnost ilustruje i to, že žena byla stvořena z Adamova žebra. Také v tom je určitý symbol toho, že mu měla stát po boku jako rovnocenný partner. Nebyla stvořena z jeho paty, aby po ní šlapal, ani z jeho hlavy, aby ho ovládala. (To, že v současnosti bývá realita vztahů mezi muži a ženami vzdálená tomuto ideálnímu stavu, bylo způsobeno pádem člověka do hříchu – viz Gn 3,16.)

Pro lásku k ženě opustí muž svou původní rodinu. Přilne ke své ženě, stanou se jedním tělem (Gn 2,24) a utvoří rodinu novou.

I když to v dnešní době může znít zvláštně, manželství je Božím darem pro člověka, je darem z ráje. Má přinášet radost, štěstí, láskyplné soužití dvou lidí, kteří se vzájemně milují a doplňují. Natolik, že jsou jedním tělem.

Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. (Ef 5,28-29)

Právě proto, že je manželství darem z ráje, je ve středu satanovy pozornosti (stejně jako druhý dar z ráje – sobota). Útoky na manželství se v poslední době stupňují. Moderní je soužití „na hromádce“ bez jakýchkoliv závazků, hrozivé je procento rozvodů. Na nevěru se pohlíží jako na normální a zcela běžnou záležitost, někdy je dokonce považována za součást správného image. K tomu přistupují touha po nezávislosti, upřednostňování kariéry, ekonomické tlaky nebo stále propagovanější svazky homosexuálů…

Ještě zmíním jednu zajímavost. V Genesis 1,26 Bůh říká: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…“ Je to jasný náznak toho, že existuje více osob Božství. Více tuto otázku osvětluje především Nový zákon, ve kterém můžeme číst o Bohu Otci, o jeho Synu, který přišel zachránit člověka a o Duchu svatém.